VLAST

V uhelných nocích, za tmy nové luny,

nadměrnou vášní čisté hvězdy žijí,

stín lehký vrhá klas, květ, ruka, struny,

když modrými je vznítí magnesii.

Ty stíny stálic pozvolnými suny,

neslyšné třtiny, v tebe lehce vryjí,

v mhu vědomou, má duše, blahé runy,

zvěst o tvé tajné vlasti Etherii.

Mdlá hmota, plytce tkaná elektrony,

svým hrubým zdáním tebe nelekej,

to v širém prázdnu matných bodů vír.

Svou pouhou vůlí náhle zastav jej,

i zmizí zeď, strom, skála, zem i zony

a volna vejdeš ve světelný mír.