Vlast. (I.)

Děl tyran Alba: „Všecky Flamů davy

jsou zrádci víry, císaře a boha,

já vyhladím je, nezbude ni noha,

jich krví zrudne ocean jich tmavý!

Sám jeden přežít chci jich všecky hlavy,

ať sťaté déšť je s vichrem ve tvář šlohá!“

Leč on kam děl se? Doba přešla mnohá,

lid žije dál a svobodu svou zdraví.

Ó volnosti! Jak moře rozbouřené

tvá potopa se k hrázím robství žene,

jí každý sluhou v žití, ve smrti.

Sám tyran drsnou, krvavou svou pěstí

těm vlnám, nevěda, pouť volnou klestí,

až posléz ona též jej rozdrtí.