VLASTA POKORNÝ

U vody šumí teskně chorý topol

a kaštany se budí.

A přijde jaro, léto veselé,

o tobě pohovoří přátelé

a zazpívají.

Zahrada mládí tvého nevyčítá,

jen vzpomíná a mlčí.

Jež miloval jsi, trpí. Velký pátek

sterými hřeby protknul srdce matek,

vzdor živí v otcích.

Budiž ti země lehká, mladý druhu,

spíš pod slovanskou hroudou.

V karpatských sosnách vítr náš ti poví,

že u nás doma raší život nový,

že Čechy žijí.