VLASTENCI.

Dnes člověk nemá ne, co by děl,

než komu řek’ by to tiše,

svůj smutek po kráse myšlenek, těl,

člověku nádherné výše,

jejž možno bouřlivě objati

a bratře říci jemu,

s nímž možno jásavě doufati

zas srdci zklamanému.

Jsou opatrní mladí, jsou chytří staří

a všichni snaživí –

což přišlo sobecké, ohavné stáří

a podzim tesklivý?

Což budou ponuré, mlhavé dny,

banální zábavy –

den za dnem prázdný a neladný,

pln šedé únavy?

Neb není tragické doby. Nebude

už bouře maličká.

Fajakům bez mozku zahude

Lehára „Vdovička“.

Pro vlast již směšno umírat. – Stačí žít

v kolejích vyjetých.

Povinnost. Práce. Krotit cit

v potupy dobách zlých.

Nervy se klidní. Ztupěly

břitké kdys starých lvů drápy.

Odlétli orli. – Zbabělí

tvorové jacís se trápí.