VLASTENCI. III.

Kam takým spěchem? Příteli, ach, práce!

Nad hlavu práce. Robotíme stále,

ve dne i v noci. Nu, což situace?

Mám smysl jen už pro ty objednávky.

Vy víte, u Eylau se císař rozhod

– příšerné prý to bylo podívání

na poli bitvy na tu krev a rány –

tož rozhod se ty bílé uniformy

odstranit z vojska – Krev na bílém sukně –

já chápu – A tak vyrábíme

překotem téměř tmavomodré látky,

vy víte: císař! U něho jít musí

jak rozkaz tak čin pěkně v jedné řadě.

A co říkáte tomu uzavření

Evropy celé vůči Angličanům?

Plán geniální. Bude arci nutno

vzít Španěly a zabrat Portugalsko –

to císař provede už. Vždyť vy víte,

jak zdaří se mu všecko, po čem sáhne.

Pak máme všecky evropejské trhy

a John Bull ať si v ostrovní své kleci

jak tygr zuří... Neřek jsem vám ondy,

že musím továrny své veskrz zvětšit?

Je zakázek – ach, dny by měly míti

šedesát hodin a můj každý dělník

pět párů ruk – nu, práce, strašně práce.

Však spěchám – s bohem, přítelíčku drahý...