VLASTENCI. VIII.

Já pozdravil vás – Neviděl jsem, pane.

Ah, neviděl! A já si myslil, pane,

že špatný prorok – Jaký špatný prorok?

Vy, pane milý, ovšem vy jen pouze.

Já prorokoval?! Že ten Napoleon –

Ó hubo bídná! Sám jste vykládal mi,

jak růžově že bude po Francii –

Já vykládal vám? Jste při pěti smyslech?

A kdo to, pane, prosím, kombinoval,

že Alexander car, jenž vaší choti

i vám se světcem stal – Já prosím tuze,

mou paní nechte mimo svoje řeči –

Že Alexander car prý půjde s námi?

Já žádal vás už, byste moji paní –

Vyhrůžky, pane? Nelekám se, pane,

leč radím pouze: Nepouštějte příště

svůj povídavý jazyk na procházku,

když nevíte pak, kudy všudy chodil –

Toť příliš, pane! Ani slova více!

Sám chameleon! Já že chameleon?

Vy Bonapartisto! Já Bonapartist?

Vy, pane – Pane?! Nechci znát vás, pane!

Toť mým je přáním. Poroučím se, pane.