Vlastenec.

Zrodil se v prostřed chudoby

kdes v sklepním bytě –

otec zoufal, že přibylo

již osmé dítě.

Že z něho bude pán, v krátku

bylo viděti:

neb sám chtěl vždy se dřív najíst

než druhé děti.

Tucet roků černý chléb ctil

jako lahůdku,

jejž v rychlých dávkách podával

svému žaludku,

který přečasto s jazykem

dělával vzdory,

když matka v poledne, večer,

dala brambory.

Však starší bratři dospěli –

bída zmizela

a jemu se nová dráha

též otevřela,

když jeho buclatá sestra

na tučné faře

začala pečovat o blaho

pana faráře.

A farářovou přímluvou,

bez velké práce,

studie mu umožnila

pěkná nadace.

A že vždycky k profesorům

býval zdvořilý,

bez lámání hlavy se mu

zkoušky zdařily.

Jako advokát úrodu

z lidské hlouposti

klidil, až si dopomohl

k zemské vážnosti.

Arci, k národním účelům

časem zlatku dal –

a za to ovšem dar jeho

v novinách vždy stál.

Skutky ty nemohly zůstat

snad bez odměny,

za poslance v slavných volbách

byl on zvolený.

Uměl mluvit oposičně,

radikálně hrát,

a různé placené funkce

obětavě brát.

Nyní došel vrchol slávy,

chloubou lidu je,

když vlasť hájí, na punktace

hrozně hromuje.

Žádná oběť nepřivede

jej do rozpaků –

neboť zatím si zakoupil

deset činžáků.