Vlastenecká.

Hned jak za outlého věku

Matka mne kolíbala

A ty sladké zvuky české

Mně kochavě vlíbala:

Již plápolalo srdce mé pro vlasť;

Vždyť cítilo českého zvuku slasť.

Když pak jinoch pružnověký

Seznal jsem ušlechtilosť

Českých panen a jedné jsem

Si zakochal spanilosť:

Tu plápolalo srdce mé pro vlasť,

Vždyť znalo českého polibku slasť.

Tebe tedy, vlasti drahá,

Budu milovat a ctít,

Dokavad mi nepřestane

Pod žebrami srdce bít,

A poslední mé slovo bude: Vlasť!

Vždyť, vlasti milá, ty jsi moje slasť!