VLASTENECKÁ.

Věc vážná nastala...Tři křížky po německu

kdos napsal na papír!!! Teď důležité rvaní

a strašné legrace se strhnou v parlamentě.

To bude vřískání! A toho nadávání – – – –!

Jsme totiž vlastenci. Co trikolor a čamar!

Jo, my jsme mohutní, to dokážem si tiskem.

Co spousty papíru se denně černí maže!

My vůbec bojujem – buď hubou nebo pyskem.

Co řečí nadšených je při sklenici piva,

co očí kroucení a zatínání pěstí,

co z každé opice se vzbudí horké krve!

My tvými syny jsme, no, máš to vlasti štěstí!

Co od nás pochází, to všechno přímo božské,

co přijde z ciziny, to svorně popliváme –

vše děláme, co jde. A za tě, česká země,

i celé jmění své i krev i život dáme!

No – totiž – jmění mé – no – to by nepomohlo...

A život věnovat – – no – – snad by bylo škodou.

Pah! Jen jsme vlastenci – to přijde nejlaciněj,

a pro věc všechno dát juž beztak není modou.

Však Němci – proti nám jste pouze trpaslíky!!

Neb jednou jeden byl (Čech často vzpomene si) –

neb jednou jeden byl a Žižka jmenoval se

a tento napráskal vám jednou kdysi kdesi...