Vlasti. (II.)

Ó vlasti, matko svatá,

kde čela Tvého svit?

Tys Pallas v chrámu vzatá,

a zlomen je Tvůj štít.

Hrot z ruky vyrvali Ti,

a bez plátů je hruď;

zrak bez naděje svítí...

ó vzbuď se, živa buď!

Chraň slávu: rodné věno,

a potři hněv a lesť,

dej přilbu na temeno

a vezmi kopí v pěsť!

Pak zkrystalují v těchu

všech srdcí hlubiny:

zpěv z těžkých bude vzdechů

a ze slz rubíny. –