Ó vlasti! Sotva kdy tvé svaté jmeno

Ó vlasti! Sotva kdy tvé svaté jmeno

tak zneuctěno bylo, znešvařeno

jak tenkrát, matko, v osudné té chvíli,

když jmenem tvým svůj bídný pamflet křtili,

zkad temný stín se sklání nad životem,

kde rozum pod předsudků kratiknotem

má umačkán být, s úsměchem kdy v líci

by sváželi zas dříví ku hranici

a skřipce, háky, vidlice a koly

a provazy a věnce žhavé smoly,

jen kdyby mohli! – Avšak marná snaha!

Jde pravda velká světem a kam sahá

svou perutí, tam lež nemá víc místa.

Jak, vlasti, tebe – zneužili Krista!