Vlasti.

O vlasti krásná, matko veliká,

pro všechny děti nemáš chleba,

neb havěť z tebe tyje všeliká,

tvé mléko a med lačně střebá.

Brat bratu podá tvrdou pravici

a chléb jdou hledat k cizím prahům –

a jiní beze studu na líci

jdou za pochopy ku tvým vrahům.

Na loktech tvých já nikdy nedřímal,

co dítě poznal bídy dosti,

co muž mimo krov teplý přebýval

a zřel na tvoje žravé hosti.

Já nelhal jsem ti lásku do očí,

ni jako Jidáš tebe laskal –

však často zachmuřil jsem obočí

a do havěti drzé práskal.