Vlasti.

Rukou slabou obět lásky

Kladu vlasti na oltář,

A můj duch mi věští kleslé

Slávy jednou novou zář.

Přijmi, drahá, přijmi v oběť

Kvítka v srdci zrozená,

Přijmi sny mé a mé touhy,

Slova v bolu zplozená!

Vše, co mám, a co mne blaží,

Co mně sladí strastí jed,

Všecko – všecko dávám Tobě –

Jara svého první květ.

Srdce své já dávám Tobě,

Srdce žalem krvavé,

Moje blaho, moje rány,

Upomínky mlhavé.

Drahá vlasti! neodmítni,

Jenž Ti dává život svůj,

Ale s láskou – láskou vroucí

Syna svého pamatuj.

Až Ti jednou doba květů

Slávy bude věnce vít,

Ó pak hrob můj opuštěný

Kvítkem chtěj též ozdobit.