Vlasti.

Když tvé ňádro, matko, tíseň svírá,

nad mnou křídla smutku šelestí,

leč kdy smutek tvář tvá nezapírá,

moje srdce puká bolestí.

A když úsměv líbá tvoje líce,

což mně srdce v těle zaplesá,

ale ty když rozplesáš se více,

mně se otvírají nebesa!