Vlasti.

Ta naše vlast jak země u moře,

kde nad břehy se vlna vypíná,

jen láska národa a ruka úsilná

ten zhoubný proud od mezí zaklíná.

A vlna bije o hráz lakotná,

by zvětšila tu velkou říši svou,

tu klesá hráz, s ní tisíc životů

a novou druzí pracně budujou.

Ó lide můj, tvé hráze slabé jsou,

vysoké moře a ty hluboko,

povznes svou vlast a sebe, lide, s ní

nad vraždící to moře vysoko.

Pak nechť si bije vlna o skály,

ty klidně budeš zříti na vzteky,

ve pýše chtěla tebe pohltit,

teď v hloubí marně zuří na věky.