Vlaštovce.

Zašelesti za mým oknem, zašelesti

křídélkama!

Slouchám, vlaštovičko, slouchám tvojí zvěsti,

jsem tu sama!

Vím to, vím to, srdéčko tvé čím to buší

pod křídloma,

jásám s tebou, s tvojí malou ptačí duší,

že jsme doma!

Ó jsme doma! na tom velkém, širém světě,

jak je krásný,

vždy ten malý, šedý koutek zpátky zve tě

v úkryt spásný!

Přelétla jsi širá moře, dálné země

rájům rovné;

z rájů všech tě vábí hnízdečko tvé ke mně,

jak je skrovné!

S tebou cítím, pravých, slov jen hledám skromně

k tvému pění;

krom té malé, sladké vlasti ani pro mne

světa není!

Ach ať sebe více krásy nebe věstí,

země chová:

nebylo by vesny, lásky ani štěstí

bez domova