VLAŠTOVČÍ HNÍZDO.

Tam mezi vikýři a trámci kdesi

– když máj byl a vše bylo třpyt a květ –

vlaštovčí párek sobě hnízdo věsí,

rád zřel jsem jeho čilý shon a let.

A přišel jsem, když úpal zažeh’ v lesy

– však zde byl stín, já rád tam zůstal zpět –

zřím žluté krčky, jásavé jich plesy

vstříc kynou mi, jen starých nevidět.

Leč přilétli: a každý kořisť v šeru

v ten drobný krček vkládá hltavý...

Hle, na výstavě idylka to věru!

Kol ruch a šum. V ten kout co je sem loudí?

Viz, česká kniha zde tě pozdraví –

zde ticho vždy! Sem noha nezabloudí!