VLAŠTOVČÍ HNÍZDO.

POD naším krovem

už na mnoha jar

si staví a žije

vlaštovek pár.

Odlétá v září,

leč, jak raší květ,

vždy v totéž hnízdo

se navrací zpět.

A po celé léto

ať slunce, ať hrom,

jak rády a šťastny

jsou ve hnízdě tom!

Je staré to hnízdo

a bourá je čas,

leč vlaštovky vždycky

je přistaví zas!

Toť jejich domov,

jejž milují tak! –

A Člověk má méně být,

než je ten pták? –