Vlaštovička.

Slétla v srdce vlaštovička malá,

zlaté hnízdo si v něm zbudovala,

z podsněžek a chudobek je spletla,

z šeříkové vůně, z jemných vláken světla,

jež se v zlaté říze slunka skvějí –

tiše, tiše, pro Bůh, nesplašte jí!

A jak mile vlákno k vláknu skládá!

očkem směje se a křídly vládá;

a jak krásný je ten švitor drobný!

každý zvuk tak milostný a zdobný...

Vlaštovičko – Lilo!... Proč se chvěji?

Osude, slyš, nech jí, nesplaš mně jí!