Vlaštovky. I.

Vlaštovek byl plný vzduch

k lazuru i nad vodami,

prudká křídla, volný duch – –

kdybychom tu byli sami!

Hleděla jsem v jejich let

nekonečný, rozmanitý,

kdo jim může poroučet – –!

Máš můj obraz v srdci skrytý?

Sem, tam, dál a zase blíž,

křídlo někdy vody tkne se,

někdy nebe strhne níž – –

a ty, víš, kam život nese?

Také letem vlaštovek

šli bychom jím pod hvězdami,

jeden den jak celý věk, – – –

kdybychom tu byli sami!