Vlašťovky.

Mračen padá bílý vlas.

Sever již se zachechtal,

sněžnou bradou hnul a třás.

Ve svět mrtvě vytřeštěný

veštval svoje vzteklé feny.

Jdete v dál.

Mrazem skřehne duše ta,

v níž se klid a pokoj hřál.

Bídná jest a prokleta.

Hrdlička víc nezazvoní

větví, sekera již kloní.

Jdete v dál.

Mrak vám křídla pokropil.

Koráb oddechu vám přál,

oceán loď potopil,

uspal ve svém velkém lůně.

V dáli na sta srdcí stůně.

Jdete v dál.

Všecko s vámi uletí.

Slyš, kdo se to tajně smál

jako hrozba, prokletí?

Šeré křídlo netopýří

nade hroby v temnu víří.

Jdete v dál.

Do nebe bůh vystoupil,

stupy v mračna zakrýt dal,

v duši jenom ďábel zbyl.

Spící kraj smrt bdělá střeží,

havran mrtvý v cestě leží – – –

Jdete v dál.