VLCI.

Tak jako tenkrát v pozdní večer,

když lampy zhasly v ulicích,

když po mlčení nekonečném

v nás zhořkla náhle řeč i smích,

dnes chtěl bych v náladovém šeru

zas stisknout k sobě hlavu Tvou,

tak jako tenkrát o všem mlčet,

co vzbouřilo se samotou,

a sáláním tvé vlhké ruky,

a blízkostí Tvých ňader, rtů,

tak jako tenkrát chtěl bych zase

se dívat v černou prázdnotu,

a v úzkosti před blízkou vášní

v tmě oči lačných vlků zřít,

a nechat přece zdivočilé

a hladové je odejít – – –