Vlčí stopy.

Tak zvolna padá do cest sníh

a podzim v květech topí, -–

já ruce lomím k jarům zpět

a hledám její stopy.

A ptám se sivých žebráků,

již pláčí u mých dveří,

zda viděli ji k lesům jít

od chaty v jitřní šeři.

A každý se jen zamyslí

a dlouho – dlouho mlčí – – –

Já znova bloudím v závějích

a zřím jen stopy vlčí! – –