VLCI.

Slyšíš, venku vlci vyjí?

Kolem noc a tma.

Jen se opij poesií,

duše má!

Vyjí zle, své brousí zuby,

zlý to bude hon...

Zachrání tě od záhuby

loutny tón?

Vyjí zle; já znám je, dáví,

co jim po písni?

Ve své žluči roucho slávy

potřísní.

Nech je výt, jen poesií

zpij se, duše má,

že jsou vlky, proto vyjí,

a že tma.

Vidíš mlhou jejich oči

pláti? Možná dost!

Nech je, najdou, jestli skočí,

tvrdou kost!

Ať si do červánků vyjí,

pokud noc a tma,

ty se opij poesií,

duše má!