Vlk hltavý se pevně zakous’ do týla, –

Vlk hltavý se pevně zakous’ do týla, –

a Vy se divíte, že rychle letím v před,

že hledět’ nemohu na reje motýla,

a malé šípy své jak pouští Amoret?

Je radost lásky přec jen přeletavý pták,

ji nesou v náručí si dnové v poskoku,

však žalosti jsou mračna sšedivělých strak,

jich hejno za hejnem jde z roku do roku.

A v slasti chceme víc a žal chcem’ překonat,

a ve všem chví se jen ta touha hazardní,

kus stříbra, žití svého, hotovi jsme dát

za pouhý zlata zvuk, jenž v mlhách zdušen zní.

Vlk hltavý se pevně zakous’ do týla,

a Vy se divíte, že rychle letím v před,

že hledět nemohu na reje motýla,

a malé šípy své jak pouští Amoret?