Vlny.

By Adolf Heyduk

Pod okny přívalem potok se zpil,

vln po něm pluje směs,

zřel jsem je stokrát, leč nemyslil

na to, nač myslím dnes.

Prchají, samý jsou hovor a zpěv,

jásot a žert a smích –

ó kéž bych jak vlny chladnou měl krev,

kéž bych byl jednou z nich!