Vločka sněhu na ruku mi spadla:

Vločka sněhu na ruku mi spadla:

„Pohleď na mne, jak jsem krásnou – děla –

z hvězdiček a z jehliček jsem celá,

jak je ruka lehká k sobě kladla.“

Síla pevná, která bouří svládla,

která rozbrázdila skalní čela,

umí také zjemnělá a bdělá,

starat se, by krása nepovadla!

Je snad vločka téměř roztavená,

jíž se ruka vlastním teplem sprostí,

hříčkou jen, jež mnoho neznamená,

či je spíše v říši velikosti

pravou známkou nejvyššího řádu,

aby dbala skladu též a ladu?