VLTAVA.

Ó, jak dnes určitě slyším tvůj opíjející hlas,

tvé hymnické volání, jak před lety, kdy sám

na tvojich březích jsem seděl a truchlel

nad tvojí pradávnou slávou!

Ó, jak dnes jasněji slyším, jasněji vnímám a prožívám

to vše, co tehdy jsi mluvila ke mně!

Dávno mne opustily vše pochybnosti: stíny,

mládí závratné otázky v pustotu prašných dní padly.

Nevěra, nicota, stesk i bezejmenný žal

dvaceti let

daleko s východním uletěly větrem.

Dnes, byť i psanec, vzdálený nejsladší země,

již stvořil Bůh,

chudý a ubohý lidský tvor,

za horami jenž nechal svou lásku i sny i poesii,

dnes, byť i mnohými zklamán a mnohými podveden,

já znovu a znovu, Vltavo, slyším tvůj hlas!

Ach, co však slyším: to nejsi již ty, romantická řeka,

to nejsi již ty, v níž obrazy zsinalých zkazek

v tajemné tůni se zrcadlí.

Mythus dnes nemluví ke mně, omládlá, kouzelná řeko,

to mluví síla tvé naděje, národa tvého víra

v den slavný a jasný a vítězný!

Vůně mateřídoušky a suchého sena zápach,

domácké štěstí tvých lučin, jež protékáš, požehnaná!

Kraj, kvetoucí májem i nádhera jeho jara

stoupá k mé hlavě, jež závratným blahem se krouží.

Je to tvůj pozdrav prahnoucí duši?

Je to tvůj duch, jenž zázračný vlévá jas

v soumračné dny?

Slyšte vy všichni, již strádáte se mnou,

vy všichni, již daleko od rodné země

s večerem každým se k západu díváte,

jimž jméno „domov“ na srdci leží

jak temná otázka žití či smrti,

slyšte vy všichni hlas slavný a plný,

jenž volá k vám od lázně Libušiny:

Tři sta let soumrak se nad mojí zemí vznášel,

kde byl jsi, blanický rytíři?

Tři sta let v cizích službách na robotě

svůj osud jsi proklínal stranou a potichu

ty – boží bojovníku?

Ach ne, to někdo jiný a silný jde od východu,

zář ohňů předchází jej, ve zlatém jasu plá zbroj,

mraky se rozstupují před jeho božskou tváří,

nad čelem plamen se stkví, znamení heroické

statečné, omládlé duše;

má země, zdrcena včera, dnes šťastná a opojená,

svá k němu rozpíná žádoucí ramena:

to kráčí mladý český národ, v ruce zbraň,

nepřemožitelný,

vždy silnější na každém kroku,

vždy mohutnější,

vždy krásnější po každém boji!

To kráčí mladý český národ, v ruce zbraň,

mstitel, osvoboditel!