Vnada tvá.

Aj ty šperky, jež tě zdobit mají,

Odlož je – nač krásu zahalovat?

Vnady tvé se šperku vyrovnají,

Či je míníš úmyslně schovat?

Odlož je a přej mi pocelovat

Místa ta, jež ony krýti mají,

Steré šperky mohu obdivovat,

Krásy tvé jen jedny v širém kraji.

Když se jevíš v nejskvělejším jase,

Srdce moje odcizeno tvému –

A jen tehdy v plné lásce zase,

Když jsi prosta šperků, lne se k němu.