Vnitřek mého chrámu Lásky.

Má bílá duše, Vám vyzpíval jsem celý život;

již nevím, nevím, co mohl bych podati víc.

Vy také, dítě mé, zkončila Jste život ve mně,

svou velkou lásku, jež silnější než smrt.

Teď účty hotovy. – Dokonáno všecko.

Co dala láska? Co zbylo ještě v duši?

Ať hudba divoká zazní v ráz!

Neb plakal bych... snad bylo by snáz...

: „Umřeme, umřeme, co bude z nás?“

„„Modlit se, modlit se, modlit se zas!!““

„Ku komu, ku komu,“ sténám já v kvas.

(Buď způsobný, hochu, napomínám sebe,

a vzpomeň na peklo a vzpomeň nebe.)

Ó Bože! – Tulák jsem a chudý, poslední žebrák.

Své bídě já posvětil lásku, Tvou duši, má Svatá.