VODNÍK.

Nechoďte k jezeru

Za dne ni k večeru,

Děvčata roztomilá!

Má tam, ó děvčata,

Vodník svá tenata,

Šelma ta potměšilá.

Ptáci jak po peří,

Po srsti veveří,

Vodník tak poznat se dá;

Kape mu, vizte ho,

Ze šosu levého,

Na vrbě nejradš sedá.

Dovede mámiti,

Do vody vábiti,

Tam že své zámky chová;

Pláče a směje se,

Jak to chuť přinese;

Svou zlobu nevyzouvá.

Na něm vše klam a mam,

Dnes je zde, zítra tam,

Jíti on ze světa má!

Růženec z klokočí

Jistě jej ochočí,

Líčím se svázati dá.

Dívčiny, jinoši

Pode vsí v rozkoši

Vodníka polapili;

„Zabte ho, spalte ho,

Škůdníka svodného!“–

Z trestu ho – utopili.