VODOPÁD RIESLOCH

V divokém toku

od roka k roku,

od léta v léta

spousta vod slétá

s černavých skal,

od doby k době

v hlubokém hrobě

kypí a hřímá,

parami dýmá,

a – letí dál...

V náruč strom chytne,

v propast s ním lítne,

kmen jenž jen dumně

ve větví tlumě

praská a lká,

ohýbá k zemi

s větvemi všemi

a – utíká...

Balvanu ten černý pysk

bílý metá vodotrysk,

jenž se bortí v klínu skal,

a zas prchá hlubou dál.

Až pak náhle doletí

v kmenů tvrdé objetí,

tam se tříští,

bolně piští

v hrozném vzteku,

v divém jeku,

jak by lkal –

a letí dál...

Od roka k roku

v divokém toku

z lůna těch skal,

příšera divá

z temna se dívá,

pak vzletí vzhůru

k divému kůru,

vzpřímí se celá

vztekem svým vřelá,

pohlédne v dol,

a skočí dolů

v divokém bolu

a prská kol...

Jisker houf dští,

chechtá se, chví,

směje se, výská,

kol sebe plíská,

chystá se v skok,

všechno kol smrtí,

ve prach vše drtí

ten hrozný krok,

až pak ze své roztříštěné lebi

místo krve vodu stříká k nebi...