Vodopád.

Hle, tam drtí skalin stěnu

vody olověná tíž,

vlna syčí, metá pěnu,

klesá, klesá níž.

Divě klané skalin štíty,

aj, to srdce člověka; –

po něm bouřné žití city

vlna času rozvleká.

Hučí potok po skalinách,

zima přec jej uková –

žaly v prsou ve hlubinách

smrt jen chladná pochová!