VODOTRYSK.

Tisíce jisker vzduchem hoří,

tisíce perel padá zpět!

vzlétají jako holubičky

vždy nové hned.

Slyšíš tu hudbu tiše třást se,

tu harmonii tónů znít?

stromy své větve v klenbu vztáhly,

tu rozkoš pít.

Jakoby vůně rozlila se

zde po tisíci sladkých rtech;

jas slunce teče s listů stromů

až dolů v mech.

Duše má, k smrti zarmoucená,

ó vyjdi z těla, vyjdi ven;

snad najdeš konejšivé tóny

pro zašlý sen.