„VOGELFREI“ (II)

Pták dávno zkrotlý už obecném po mínění

měl k skromné procházce určenu lhůtu denní.

Tu z klece vypuštěn svá bědná zkoušel křídla.

Zábavy diváků jak hluboká to zřídla!

Tlouk’ sebou o stěny, o okno, o zrcadlo.

Leč bujnost vyprchla a rozohnění zchladlo.

Už k oknu nelítal a nesnil o svobodě.

A bavil diváky jen po kobercích chodě.

Též z ruky žral by rád... leč sypali mu zřídka.

A tak byl zkrotlý už, že zbytečná je hlídka.

Vzlét’ trochu, snes’ se zas a uměl zdržet se,

když přešel jeho čas, šel tiše do klece.