VOJÁKŮM REPUBLIKY.

Ponížen již jest věčný nepřítel,

jenž tisíc let zde nad kořistí bděl,

jsme prosti jeho. Zdráva

je naše vlast v triumfu práva.

Dnes v zápase svém odvěkém

již máme, člověka co činí člověkem.

Vy, rytířové nejsvětější svátosti,

Svobody národa, stojíte pohotovi

ji bránit, kdyby měl nastat útisk nový.

Hle, vaše zraky svítí radostí,

a svatý prapor, Svobody zástava,

vám nad hlavami povlává.

Čest jemu! Všech ctí největší!

A národ i vlast budou v bezpečí!

Stojícím v rotách pod ním pospolu

vám uloženo víc než druhdy úkolů:

ne již despotům a zlatem ověšeným jejich panákům

krev vaše platí, platí zemi,

cti její, štěstí jejímu a práce její zázrakům,

národu patří s jeho rody všemi,

jež posloupně se rozžijí,

patří demokracii.

Sláva podala vavřín vašim předchůdcům,

váš vavřín jest zas zlobě bránit

a lstně předeným zlům.

Stráž vaše na Labi a Dunaji je v celém obvodu

i stráží odjařmených národů,

vlast chráníce i je budete chránit.

Je širší vaše povolání.

Nejen zdravým svalem, smělou odvahou

svým povinnostem sloužit,

vám, vojáci, je s celou duší svou

a v usilovném odhodlání

po krásném lidství toužit

a dosíci ho srdcem, které ví,

že metou nejvyšší je láska, bratrství.

Jeť zákon: v blízkost promění se dálka,

věčný nepřítel kde byl, tam přestat musí.

Po vědění hladem,

práce svaté kladem

lze zvítězit a nežít život kusý,

tak jenom navždy zabije se Válka.

A Válka, jež vždy znovu procitá,

musí, musí být navždy zabita.

Vidím vás s polí jít a z horských chat,

ze šachet, z dílen, z černých jam,

z rudých ohni a litinou hutních tlam

na prapor lidství přisahat.

Vidím vaše řady jarých zraků,

vidím letce vaše svištět v mraku,

lev bílý žije, díky vám!

Radost jak živý plamen v srdci mám.

A čím víc naši jste ve lví říši,

i my tím jsme vám bližší,

a ten se bolehlavem opil,

kdo, proč tu jste, by nepochopil.

Nechť zní vaše písně, naše v celém kraji

se radostně k nim přidruží,

prapory vaše vesele ať vlají,

a z vašich stop kveť vlast nám do růží!