VOJÁKŮV KONEC.

Sedm dní smrti se v oči díval,

bezvládně ležela hlava mdlá.

Života čas se připozdíval

a krátil oblouk kyvadla.

Rovina, rovina, rovina pustá,

mlčí a nezarůstá –

Jako by někdo glossovat chtěl

tři poslední léta v tom tichu,

jako by někdo nevěděl

o odpuštění hříchů –

Bože, dej aspoň zapomenout

na tíhu pout.

Bledý a nad moře zavátý list

na sklonu pádu snil temně

o vůni vzdálené země,

v podzimním slunci, kde bez něho uzrává

ovoce nádhera pozdní a krvavá.

Sedm dní smrti se v oči díval;

v den osmý měl pohled ztrnulý. –

Ovoce pozdní list nepřikrýval

a obzory bouří vzplanuly.

Ve vichřice svistu

vzpomene Strom všech zavátých listů?