Vojín kmet.

Krásná věc to, být vojínem,

Kdy v žilách je bujná krev,

Dav nepřátel je mu stínem,

Čech má síly jako lev;

Kam on hledne,

Všecko bledne,

Neustále

Pádí dále

Jako hejno plachých děv.

Jak jen zazní trouba polní,

Pro naše to reky slast,

Všickni jsou umříti volni

Pro svobodu, krále, vlast;

Ty Čech sobě

V každé době

Mužně brání,

Věrně chrání,

Ať podstoupí velkou strast.

Tam u Lipska na těch pláních

Krvavá to byla seč,

Pot se Čechům lil po skráních,

Jak jich pádný máchal meč;

Děla hřměly,

Vrahy třely,

„Haj své země

České plémě!“

Čecha vůdce zněla řeč.

A Čech rád poslechne Čecha,

Když to káže vlast a čest,

Proň to v stáří jest útěcha,

Zří-li vůkol blaho kvést;

Zpíváť v míru,

V boje víru

Boky pásá,

A pak jásá,

Vlast když zase šťastna jest.