VOJÍNŮV ŠTĚDRÝ VEČER.*)

Zimní nocí vojín cválá –

Ej, proč stanul? O čem sní?

V okně chaty zážeh zlatý,

milá záře vánoční...

Cizí štěstí zrak mu kalí,

ze rtů loudí těžký vzdech;

v dumě žalné k chatě dálné

letí touhy na křídlech.

Tamo v jizbě smutno, pusto,

nad kolébkou péčí roj;

žena vzdychá; nevysychá

v oku věrném slzí zdroj.

A muž, otec v noci svaté,

kdy zpěv míru s nebes vál,

v cizí dálce letí k válce – –

Marný vzdech! Dál, koni, dál!