VOJNA A MÍR

Jako kdysi bojovnost

bývávala muže ctnost,

je mu zase v tomto čase

zdobou mírumilovnost.

Králové a šlechtici,

politici, státníci

do srdcí a po papíru

rozsévají lásku k míru.

Jednak je to doby vkus,

jednak stojí za pokus

také Nobelova cena,

kterou bývá odměněna

snaha moudře projevená.

Také k nám se přivalila

osvěty a pacifismu

mocná vlna. Hlavně byla

zásluha to realismu,

který silně duchovní

zvedl v Čechách úrovni,

z ciziny k nám myšlenkové

proudy uváděje nové

nebo aspoň zánovní.

Člověku se špatně daří

v mládí a hůř ještě v stáří.

Čeká na tě rakovina,

cukrovka či nemoc jiná.

Osud není to tak skvělý

čekat na smrt na posteli.

Lépe je snad na bojišti

skonat v krve tratolišti.

Tráva kolem zavoní

a šavlenka zazvoní.

Ale věc ta má svůj háček

a řekne vám posměváček:

Lidi, nechte toho radš’!

Letopisec příští doby

označí kdys vaše hroby:

Padli nevědouce zač!

Ještě hůře může soud

budoucnosti dopadnout.

Neboť srdce zatvrzelé

pochopiti nemůže,

že je čestným pro muže

zhynout za své nepřátele.

Černý orel rozkročený

od Baltu až k Adrii

pýchy pohled nezkrocený

vrhá po Evropě celé,

po Africe, Asii,

po všem světě dokola.

Kde je srdce dosti smělé,

které jemu odolá?

Nezdolnému vítězi

mečem, ohněm, penězi

všichni jsou již poddáni,

Slovani i Románi.

Rakousko chce stavět lodě

a kontingent zvětšuje.

Každý ví to, komu k škodě

a komu to k zisku je,

všem je známa ona firma,

co hlasuje všema čtyrma

a která již druhou věčnost

čeká na vítěze vděčnost.