VOJNA A MÍR.

My nepřáli si vojny... My se chvěli

o svoje bytí v děsném jejím víru;

a zas když Mír! Mír! sténal svět kol celý,

my mlčeli... my nepřáli si míru.

Ne dřív, než rozvát jako chumáč pýru

voj bude nepřátel; než srazí střely

v prach tyrany nám kleté... nechť si vřelý

proud krve tek i našich bohatýrů.

Jak je ti teď, má drahá, svatá země?

Jsi slába? Hle, Mír, dobrý lékař, čela

se tvého dotk a usmívá se jemně:

„Hm, krve ušlo dost... a hlava v znoji...

leč láska dětí, radost divy dělá...

zas bude žít a kvést... A vše se zhojí...“