Vojna.

Jak se vicher rozhořčený vzteká,

Že se všelikeré tvorstvo leká,

A jak zůřivého moře vlny valné

Bouří, zmítajíc se o vrcholky skalné:

Takto vojna, za níž zhoubným vzdorem

Bezedná smrt kvapí s náhlým morem,

Všudy, kudy sběř svou nevázanou vodí,

Hrůzu, nářek, divé hanebnosti rodí.

Blažící mír, spokojenost plení,

Šťastné kraje v pustotiny mění,

A kde zkrvavenou otěž ukrutnosti

Pustí, pudí lidstvo k strastné zoufalosti.

Běda! svatá nevina kde dřímá,

Neouhonného kde vinný jímá,

Kde se práva člověčenstva potupují,

Kde jen zloty všecky zuby vyšklebují.