Volám, volám, ale neodpovíš...

Volám, volám, ale neodpovíš,

čekám, čekám, ale marně čekám,

spínám ruce, – stydnou jak mé slzy,

které dávám potokům a řekám.

Plyňte, plyňte, do závratných moří

ať vás propast nekonečná schvátí!

Co jsou slzy? Co jsou spjaté ruce?

Nevyprosí nic a nenavrátí!

Vyschly slzy, ruce slabé klesly –

ale oči dálku tmavou měří –

Bože – snad má duše ještě v hloubce,

ztajené a tiché, v zázrak věří?