VOLCI.

Na své volky vzpomínám

zapřažené k pluhu,

jak jsou s ním tak věrných tré,

nerozlučných druhů.

Jak mi v poli orají,

jak mi s pole klidí; –

však si lásky zaslouží

někdy víc než lidi!

Pro to dílo klopotné,

stálé, mlčenlivé,

pro ty svoje poctivé

oči trpělivé.