Volení ženicha.

Mám tré milenců: ti láskou ke mně

Hoří, velice mě ctí.

Jeden chodě bledý cítí jemně,

Jak mě spatří, hned se rdí,

Vzdychá, málo mluví, slze roní;

Vím, že srdéčko své ke mně kloní.

Druhý šíle kuje na mne zpěvy,

Prudkou vášní po mně plá,

Nad všecky mě vychvaluje děvy.

Třetí darmi jít mě dbá,

Které zavrhujíc nepřijímám,

Nad zlato si volnosti své všímám.

Poznala jsem, kterak vážnost blaží,

Chtěla bych tak věčně čnít,

Mysl po uctě jen nyní baží,

Kyž tak možno věčně žít!

Stavu manželského se předc bojím,

Předzvídám, že před ním neobstojím.

Komu z nich mám podati svou ruku?

Kdo jest nejstálejší z nich?

Snad ten, co tak jeví tichou muku?

Zavrhuji prudkost, pych;

On mě o uctu snad nepřipraví,

Počestný jest: Ať se slzí zbaví.