Volnosť.

Zjev krásy a mládí a volnosti zjev

kdys nocí nevlídnou, temnou

mně v žilách všecku vzbouřily krev,

rvaly se o život se mnou.

Měl první v ruce opojnou číš

a druhý měl v klínu svém růže

a třetí nes’ dýku krvavou výš

a tento byl hoden snů muže!

Co s mládím? To padne! Co s krásou? Ta plen

je náhledů, mody a doby;

však volnost, ach volnost je věčná jen,

toť anděl, jenž otvírá hroby!

A strhne-li člověk tu k sobě blíž:

pak její slunce vše zlatí,

květ mládí i krásy opojnou číš

mu teprve vtěleny vrátí!