VOLNOST

Je volnost stromek vysoký,

co pučí bouřek z klína

a z půdy krví zmrvené

až k oblakům se vzpíná.

A korunu má protkanou

ohnivým květem slávy

a šumem vichru hrozebně

zní vrahům nade hlavy.

A šumí, jakby v oblacích

se bouře v ústret slétly,

a co z něj bujně vyrůstá,

jsou na biřice metly.

Když usadí se bouře pluk,

staví v něm naděj’ hnízda

a v krásném listu zeleni

svou ptáče píseň hvízdá.

Aj, volnosti, tvých kouzel v lesk

kdo zpitou duši vnořil,

ten šíje více před hrůzou

tyranů nepokořil.

Ten nenosil víc okovů,

jež násilníci kuli –

radš složil hlavu na špalek

neb dožil proklán kulí.