Voltaire.

Měl’s masky dvě a obou uměl’s užit

dle potřeby a nutnosti a touhy,

v té filosof hrál’s celý život dlouhý,

když osud velel, jiné k práci tužit.

Však sebe když chtěl’s ku rozletu vzpružit,

tu’s masku strh’ a byl jen básník pouhý,

chtěl’s sbírat démanty ze žití strouhy –

Ach, v alexandrin těžko moře zúžit;

i tuto časem odložil jsi masku

a v tête à tête byl’s jenom člověk ryzí,

jenž všady vzduch a světlo chtěl a lásku.

A třeba smích vším kmital ironický

sta šípů srše, nezkřivil’s přec vlásku,

kde pravda s právem. V tom byl’s velký vždycky.