VORY JEDOU.

Vory jedou

po vodě

v nepohodě,

pohodě;

na nich braši

voraři –

ať se plavba

podaří!

Vory jedou

z daleka,

však je dálka

neleká;

kam je cesta,

dojedou,

znova zase

pojedou.

Samy druhdy

statný les –

vezou dříví

z lesů kdes;

všecky údy

spoutány,

přec vždy tančí

do brány.

Slunce, měsíc,

moře hvězd

jejich pouti

průvod jest;

a kdy zajde

měsíček,

vorař dělá

ohníček.

Vorař táhne

jako pták!

Rád se nahne

pro svůj hák;

opře jej a

zasadí,

prsa práci

nasadí.

Má on za dne

břeh i kraj,

z rána píseň,

v šero báj;

vždy je soudruh,

někdy host –,

času, místa

vždy je dost.

Oč je lepší

naše pout?

Žel, že nelze

takto plout:

čistý vzduch a

známou zem –

a s tak prostým

břemenem!