VOTIVNÍ OBRAZ.

Tak, mistře Vlachu, shodli jsme se v ceně

a ty se do práce dáš neprodleně.

A jakož námi ujednáno bylo,

takové bude tedy ono dílo:

Oltářní obraz – když má ctnostná žena

nemocí hrubou byla navštívena,

já slíbil jsem jej ku svatému Jiljí.

A věřím, záchranou že slib ten byl jí,

už druhý den se valně polepšila

a potom slábla nemoci zlé síla,

až vstala zase zdráva – chvála Bohu!

Tož slib ten splním rád a splnit mohu.

Ty k Jiljí zajdi: stranou v pravé lodi,

kde paní měšťanské k svým místům chodí,

je oltář na zdi, ráno při mši svaté

od oken dopadá tam slunce zlaté,

a tam má ten náš obraz státi. Tedy

změř rozměr si tam, aby naposledy

buď velký nebyl nebo příliš malý.

A proveď jej, by hoden byl vší chvály.

Trůn v prostřed (slíbils nešetřiti zlatem),

Máť Boží na něm (s brokátovým šatem!)

a Spáse světa prs svůj dává právě.

Korunu drahou má na svaté hlavě

jak Rodička, tak Vykupitel dítě,

a v ní se budou svítit rozmanitě

kameny, perly, jak v té – snads ji vídal –

již Karel císař sobě dělati dal.

A Máteř budiž v líci milostivá

a očima nechť laskavě se dívá,

by zřetelno všem bylo, kdož ji vidí,

že vyslyšela prosby řádných lidí.

Na pravo od ní svatý Václav stojí,

má korouhev, jež nosívá se v boji,

šat vévody – dej záležet si, mistře –

a jak jej odít, usuď sám si bystře.

A za Václavem svatým u pokoře

já klečet budu, modlit se své hoře

a doufat, že ten dědic české země

se smiluje, a sluch svůj skloní ke mně –

ty můžeš naklonit mu hlavu stranou,

jak poslouchal by žádost odevzdanou,

jíž tlumočit má s přímluvou svou vroucí

pak Dítěti i Matce Všemohoucí.

Na levé straně vedle Boží Máti

Ludmila svatá v slávě své má státi,

a za světicí v prosbě ponížená

klečeti bude ctnostná moje žena.

My oba nejlepší své vezmem šaty,

já prsteny své, řetěz těžký zlatý

a žena moje hedbáv, krumplování

a čepec s kožíškem, jak slušno paní.

Dej záležet si. Nespěchej mi tuze

a neleň příliš – nejlepší je chůze,

když vytrvale jde se stejným krokem.

A budeš-li pak hotov příštím rokem

a spokojen já – uznáš s hlasným díkem,

že nejsem držgrešlí a nevděčníkem:

i na minci i notnou porcí piva

se odměním – vám Vlachům milé bývá –

a odporučím slovem přejadrným

tě konšelům měst pražských opatrným.